Když jsme si vysnili a navrhli náš nový domov, mysleli jsme při tom na kde co. Veliká zahrada se starými vzrostlými stromy, klidné místo na polosamotě, které je zároveň dostatečně blízko k lidem i ke službám velkoměsta, starý dům s duší, místo se silnou energií, jedinečným geniem loci a krásnými výhledy. Prostě splněný sen. …
V divočině venkova I. – O myších, hmyzu a lidech Pokračovat ve čtení »
Na počátku devadesátých let jsme se spolužáky z vysoké školy slavili Silvestra na chatě ve skalním městě. Okolní starousedlíci byli celkem družní a tak se vzájemně navštěvovali, přáli si vše nejlepší do nového roku a zároveň se na každé zastávce u souseda pořádně posilnili alkoholem. V průběhu noci naši chatu navštívil také jeden svérázný manželský pár. Muž …
Slepičí škola lehkosti bytí I. – Nechte k sobě věci (a slepice) přijít To, že jsem drobný „chovatel“ slepic tak trochu z leknutí, možná už víte. Překvapením pro Vás asi ale bude skutečnost, že díky chovu slepic můžete získat jedinečné know-how, přenositelné i do ostatních oblastí vašeho života. Know-how, jak si život jednoduše ulehčit anebo …
Slepičí škola: jak naučit slepice chodit do kurníku? Pokračovat ve čtení »
Bydlíme na venkově v chráněné krajinné oblasti. Jsme obklopeni zemědělskou krajinou a lesy. Zdánlivě idylický obrázek, který však, při bližším pohledu na hospodaření zemědělců, trochu ztrácí svůj lesk. Na polích v našem okolí se střídavě pěstuje převážně geneticky modifikovaná (GM) kukuřice, ječmen, řepka, pšenice, a občas mák. Mnohahektarová pole jsou spíše jakési monokulturní pouště, které jsou, naštěstí, …
Vadí ti chemie? Tak ses neměl stěhovat na venkov. Pokračovat ve čtení »
Když bylo našemu nejstaršímu synovi kolem 15 let, tak měl období, kdy byl stále na počítači a hrál nějaké hry. Nebo alespoň tak jsme to jako rodiče vnímali. Na zavolání často reagoval se značným zpožděním, nebo také vůbec, s odůvodněním, že prý musel dokončit nějaké virtuální on-line obchody, jak to nazýval, které nebylo možno přerušit. Omezovali …
Bývaly doby, kdy noční běhy na táborech nebo sportovních soustředěních byly skutečně hororovým zážitkem. Dnes by rodiče dětí organizátory za takový noční běh asi zažalovali. Žádný běh ve skupince, ale každý hezky sám, bez baterky, starty s velkým časovým odstupem. Noční běh byl většinou vyhlášený nečekaně, budíčkem po půlnoci, vytržením z hlubokého spánku. Kontrolní hlídky se vyžívaly …
Tenkrát, bylo mi kolem dvaceti let, jsem jel na kole do tělocvičny. Na zádech batoh s teniskami, volejbalovým míčem a míčem na basketbal. Sobota ráno, ve městě klid, na ulicích téměř žádný provoz. Jedu z kopce dolů a blížím se ke křižovatce. Již z dálky vidím na semaforu svítit zelenou. Nechce se mi na křižovatce zastavovat, protože nohy …
