Výběh pro slepice

Domácí chov slepic ve slepičím výběhu je jedinečným příkladem synergie soužití člověka, zahrady a zvířat.

Zároveň je to přímo vzorová ukázka téměř uzavřeného koloběhu živin a bezodpadového hospodaření s lehkostí.

Nic nepřijde nazmar, vše se vrací zpět do přírodního oběhu.

Jako panelákové dítě jsem se dříve slepic tak trochu štítil i bál. Dnes, po více než sedmileté zkušenosti s chovem slepic, na naše opeřené přítelkyně nedám dopustit.

Naše slepice chováme na zahradě v jabloňovém sadu, kde mají velký oplocený výběh. Koruny vzrostlých jabloní a husté keře v živém plotě na okraji výběhu plní pro drůbež hned několik funkcí. Poskytují stín, obživu ve formě opadaných jablek i jiných plodů a také důležité mimikry, úkryt a ochranu před útoky dravců. Neprostupná křovinatá houština živého plotu už několikrát zachránila slepicím život.

Ve výběhu se nemusí sekat tráva, protože slepice ji do pár týdnů stejně všechnu spasou, půdu úplně rozhrabou, a navíc zbaví většiny hmyzu.

Do výběhu lze také házet téměř veškerý rostlinný odpad ze zahrady. Suché zbytky rostlin, plevel i celé drny, s tím vším si slepice hravě poradí. Všechno hezky rozhrabou a zapracují do půdy. To samé udělají s opadaným listím.  Vznikne tak přirozený mulč chránící půdu a zároveň jemné hnojení, které pomalu a postupně předává živiny jabloním.

Ani trávou ze sekačky se nemusí plnit popelnice na bioodpad, jak se mnohde děje.

To by byla věčná škoda zbavovat se takového pokladu. Kromě toho, že v senu z posekané trávy můžete bezpracně pěstovat brambory nebo trávu použít na mulčování v sadu či na záhonech, případně jako podestýlku do slepičího kurníku, tak čerstvě posekanou trávu stačí také jenom jednoduše vysypat slepicím do výběhu. Nejenom, že „zadarmo“ nakrmíte slepice a souběžně pohnojíte sad, ale navíc ještě získáte chutná a zdravá „bio“ vajíčka s krásně žlutým žloutkem, ideální „superpotravinu“ nabitou živinami, vitamíny a životně důležitými minerálními látkami.

Chuť a výživová hodnota takových vajec je nesrovnatelná s těmi z obchodu, které jsou od slepic z velkochovů.

Vajíčka od slepic z klecových velkochovů sice také někdy mají sytě žlutý až oranžový žloutek, bohužel však ne z trávy, ale z barviv na bázi betakarotenu nebo z řas přidávaných do krmení, v tom lepším případě. Domácí vajíčka se dokonce nedají srovnat ani s biovejci od slepic z ekologických chovů. I tam totiž krmí slepice nejčastěji granulátem a ten, byť by byl sebekvalitnější, se nikdy nemůže vyrovnat rozmanité a přirozené stravě z volného výběhu v podobě trávy, klíčků, plodů, semínek, žížal i jiných červů, larev a různého hmyzu. Slepice mohou klidně žít jenom z trávy a z toho, co si vyhrabou. V žádném případě jim nemusíte kupovat průmyslově vyráběné granuláty – krmivové směsi obsahující chemické konzervanty a často i různá, preventivně podávaná, léčiva.

Na podzim se slípky zase mohou živit spadanými jablky a švestkami. Když dáte do výběhu pár prken nebo placáků, tak se pod ně za chvíli nastěhují žížaly a různá hmyzí havěť. Když pak, čas od času, prkna a kameny odklopíte, tak slepicím zpestříte jídelníček o důležité proteiny. Slepice také sezobnou většinu larev a hmyz, který si společně s vámi pochutnává na jablkách, a působí tak jako preventivní ochrana proti přemnožení různých jablkožroutů, tzv. „škůdců“.

Aby měly naše slepice co nejpestřejší a nejpřirozenější jídelníček, tak je také občas vypustím z výběhu na zahradu, kde si mohou sezobnout a vyhrabat další různé dobroty. Po sezóně nebo před sezónou můžete slepice nechat prokypřit a odborně „zkontrolovat“ zeleninové záhony.

Skořápky ze snězených vajíček můžete najemno rozdrtit v mixeru a vrátit zpět slepicím. Vytvoříte tak téměř uzavřený koloběh vápníku pro vaše slepice. Vápník ze skořápek je nejenom nejlepší možný zdroj vápníku pro jejich organismus a kosti, ale i pro tvorbu pevných, správně vyvinutých skořápek nových vajíček. Je dobré si uvědomit, že skořápka obsahuje kolem 2 gramů vápníku, což představuje asi 10 % veškerého vápníku v těle slepice.  Snesení pouhého jednoho vejce tak klade na slepičí organismus obrovské nároky.

Mimochodem skořápky mohou být také jedinečný, výborně vstřebatelný zdroj vápníku pro vás. Skořápky stačí rozdrtit na velmi jemný prášek, sterilizovat zahřátím v troubě na vysokou teplotu a pak po troškách přidávat do různých pokrmů nebo nápojů. Prášek z jedné skořápky více než bohatě pokryje vaší denní potřebu vápníku, klidně postačí i polovina skořápky.

Slepičince z kurníku můžete nechat zkvasit ve vodě. Po zředění vykvašených slepičinců získáte ideální hnojivo téměř na všechno, pouze to s ním nesmíte přehánět. Vaše rajčata, papriky, okurky, brambory, cukety, dýně, a stejně tak všechny bobuloviny nebo růže vám za pohnojení slepičinci poděkují a porostou jak divé.

Do sadu ve výběhu také vysypávám popel ze dřeva, kterým topíme v krbu. Dřevěný popel tak stromům a půdě odevzdá zpět minerální prvky, které dřevo získalo a naakumulovalo za svého života – především vápník, draslík, hořčík nebo fosfor. Ve spektru základních prvků, které popel obsahuje, chybí jen dusík, který půdě dodají zase slepičince, které slepice trousí po celé ploše sadu.

Kromě toho, se slepice mohou v popelu popelit. Popelení je pro ně určitý druh očisty, je to jejich „koupel“, při které se zbavují parazitů. Popel stačí přihodit do slepicemi vyhloubených jamek – popelišť, kde slepice provádějí svoji očistu.

Žádné zbytky potravy nepřijdou nazmar, nic se nemusí vyhazovat.

Staré, tvrdé pečivo, zbytky jídel i pár dní prošlé potraviny. To všechno bude pro vaše slepice lahůdka, kterou, na rozdíl od vás, velmi snadno stráví. Energie ze zbytků potravy se navíc jako kouzlem promění na čerstvá vajíčka, která opět můžete jíst. Aby moje slepičky měly co nejpestřejší jídelníček, tak nedočkavě vyhlížím všechny zbytky. Jídlo z předchozího dne dám slepicím někdy i dřív, než je to nutné. Když se mě moje milovaná žena ptá, kdo že to už tak brzy ráno zase snědl ty zbytky ze včerejška, že to chtěla dětem ohřát k obědu, tak ani nemusím nic říkat. Můj nechápavě nevinný výraz mě samozřejmě ihned prozradí.

Moje žena pak říká:

„Jestli si myslíš, že hodlám vyvařovat pro slepice, tak to rozhodně nehodlám. To si můžete klidně vařit sami.“

Chudinky moje malé, taky přece mají občas chuť na čerstvé brambory, rýži nebo těstoviny, že ano? To je pro ně něco jako zákusek za odměnu. Samy se nám za to pak odmění lahodnými vajíčky, na kterých si nakonec moc ráda pochutná i moje žena.

Slepice si poradí téměř se všemi zbytky jídla, a co náhodou nesní slepice, to po nich dojí náš kocour.

Dalším bonusem je každodenní pohled na krásu a vznešenost našich slepic.

Nejsou to žádní opelichaní hybridi z velkochovů, ale statné, ušlechtilé krasavice plné života. Černé maransky s namodralým až zelenkavým kovovým odleskem peří – naše černošky, se krásně doplňují s našimi indiánkami – statnými, zlatohnědými hempšírkami v barvách indiánského léta.

Životní projevy slepic, kromě mě, jejich nadšeného pozorovatele, moc rády pozorují i naše malé děti a jejich dětské návštěvy z města. Díky výběhu tak děti také poznají, že slepice jsou nádherní živí tvorové, a ne jenom kus masa, jakési hmoty z mrazicího boxu v supermarketu, dovezený z masokombinátu. Mohou jim nasypat zrní, krmit je z ruky nebo si pohladit jejich krásně hebké peří. Mohou se přesvědčit, že i slepice mohou žít v důstojných životních podmínkách. Naše slepičí kamarádky necháváme dožít. Naše tříleté maransky jsou v plné síle, a i více než sedmileté hempšírky se mají stále k světu, mají krásné peří, jsou čilé a pořád ještě snáší vajíčka. Klidně by mohly jít na výstavu.

Náš výběh tedy nepřímo plní i úlohu osvěty.

Tím ale synergetický efekt slepičího výběhu zdaleka nekončí. Protože ráno vstávám ne se slepicemi, ale dokonce ještě dříve než ony, a rád bloumám po ránu po zahradě, tak mi nedělá nejmenší problém slepice brzo ráno vypustit. Cestou ke slepicím zkontroluji, co právě kvete nebo plodí, jestli se chytly naroubované třešně a rovnou nakrmím i našeho psího hlídače.

Přímo u cesty do výběhu máme i venkovní hrazdu s bradly.

Cestou tam i zpět, vždycky, když jdu slepice pustit nebo zavřít na noc, když je jdu nakrmit, když jim jdu dolít vodu nebo si párkrát za den, když je zaslechnu kdákat, jdu vyzvednout vajíčka, si pokaždé dám pár shybů, přednosů, vznosů nebo dipů. Někdy se na hrazdu jenom tak, třeba na minutu, pověsím a protáhnu se. Udržuji si tak fyzičku, sílu úchopu, výdrž ve visu, uvolním si a zároveň zpevním ramena a vytvářím si prostor mezi obratli v páteři. Vyvěšení na hrazdě mi slouží i jako prevence bolesti zad a zároveň jako kompenzace práce u počítače a na zahradě nebo jako kompenzace jiné sportovní aktivity, třeba jízdy na kole. Přímo před výběhem máme i trampolínu, kde si člověk může zaskákat a rozproudit energii v celém těle. U trampolíny se mohu na cestu „posilnit“ a zobat červený a černý rybíz, maliny, mirabelky nebo třešně, natrhat kopřivy na čaj nebo divokou zeleninu na jarní salát. V sadu ve výběhu si zase mohu pochutnat na jablkách, mišpulích nebo švestkách v živém plotu. Při cestě zpět do domu ještě mohu vzít náruč dřeva do krbu z homole naštípaného dřeva, které je poblíž.

Z padesátimetrové cesty ke kurníku se pak ovšem někdy stane i více než hodinová záležitost. Z pouhého „jdu jenom ke slepicím“ se tak stane sbírka jedinečných zážitků v jedlé divočině naší zahradní džungle.

Máte zahradu se sadem?

Tak si určitě pořiďte slepice a zažijete synergii, o jaké se vám ani nesnilo.