Chcete-li zvládat péči o děti lehce, tak jich musíte mít hodně. Nezapomeňte však na splnění podmínky výběru vhodného partnera, jinak se zblázníte.
Pokud máte jedináčka, tak vám péče o něj zabere veškerý čas.
Kdo jiný by si s ním hrál než vy? Kdo jiný se mu má věnovat? Koho jiného má zlobit, když nemá žádné sourozence? Jedináček si bude na dlouhá léta nárokovat váš čas a nebudete chápat, jak to dělají rodiny s více dětmi.
Podobná situace nastane, pokud máte i více dětí, ale s velkým časovým odstupem, třeba deseti let. To už jsou vlastně skoro jako jedináčci. Se svými sourozenci už toho nemají příliš co sdílet, protože jsou od sebe věkově moc daleko.
Tajemství lehkosti péče o více dětí spočívá v tom, že energii a čas, které byste věnovali jedináčkovi, prostě rozložíte mezi více dětí. Více dětí také časem začne tvořit čím dál tím samostatnější komunitu, která si mnohdy vystačí sama se sebou a nemá takové nároky na své rodiče.
Lehkost samozřejmě může spočívat i v tom, že budete mít tolik dětí, kolik si budete přát – jedno, tři, pět, deset nebo také žádné.
Náš seriózní a exaktní výzkum postavený na základech každodenní péče o rodinu potvrzuje, že ideální věkový odstup sourozenců jsou asi tři roky. Sourozenci s tímto věkovým odstupem si spolu ještě vyhrají, ale už si tolik nevymezují svůj soukromý prostor jako děti narozené třeba rok po sobě nebo jako trojčátka. Děti narozené krátce po sobě mají potřebu si uzurpovat maminku jenom pro sebe a nechtějí se o ni dělit se svým sourozencem.
No jo, ale zkuste plánovat početí, zrovna když vzplane vaše vášeň, lítá kolem vás miminko a nový život se chce projevit a zhmotnit.
Můžete sice plánovat jako učitel Hájek z filmu Jak básníkům chutná život (1987):
„Vypracoval jsem síťový graf. Jedno navazuje na druhé. Náhody jsou vyloučeny, anebo se s nimi počítá. Pokud bude vzestup cen rovnoměrný jako dosud, koupíme si první automobil za pět a tři čtvrtě roku. Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No, a potom už jsou jen samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě. Pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě. Mezitím samozřejmě rekreační chata, taktéž i barevný televizor, přívěs, a tak dále, a tak dále, a tak dále, na deset let dopředu.“,
ale příroda si moc poručit nedá. Pokud své rozhodnutí o založení rodiny stále odkládáte, tak se také může stát, že ve chvíli, kdy chcete vy, už to nemusí být tak jednoduché i když se budete hodně snažit. Ona vůbec přemíra snahy u snahy počít bývá většinou kontraproduktivní.
Starší děti také bývají většinou „rozumnější“ (i když často vymyslí a provádějí věci, které by vás ani ve snu nenapadly) a mohou převzít určitou zodpovědnost.
Toho se však nesmí zneužívat. Ta hlavní zodpovědnost musí být vždycky na rodičích. Děti se o sebe mohou, a ve velké rodině dost často i musí, vzájemně postarat. Starší pomáhají s mladšími, tak to ve větších rodinách bývalo vždycky a věkově si blízcí sourozenci se spolu hezky (někdy i ne moc hezky) zabaví. Kolikrát o nich ani celý den nevíte (to se vám s jedináčkem nestane). Ale aby to bylo vyvážené, tak někdy o nich víte až moc a občas si vás také mohou nárokovat všechny děti najednou.
Také je důležité, aby děti byly na příchod nového sourozence připravovány již v průběhu těhotenství – „povídaly“ si s ním, občas se nechaly kopnout jeho nožičkou nebo ho mazlily a pusinkovaly přes bříško.
A hlavně, aby měly s příchodem nového sourozence do rodiny, spojený pozitivní zážitek.
Nám se osvědčil rituál, kdy se děti vzájemně obdarovávají. Sourozenci se pak narození nového brášky či sestřičky nemohou dočkat a moc se na miminko těší. Kromě jiného také proto, že ví, že jim „přinese“ nějakou vytouženou hračku.
Naše děti si tak často dalšího sourozence přály ještě dříve než my.
