Nebo snad snídaňoobědovečeři? Začalo to tím, že jsem byl línej si ráno udělat něco k jídlu a postupem času ráno začínal jíst čím dál tím později, až se to najednou protáhlo do poledne a občas dokonce až do odpoledne. Když se moje milovaná žena chystá vařit oběd a ptá se mě, co si dám a na …
Cože? To jako vážně? Tak to si z nás autor článku asi vystřelil, říkáte si. Kdepak, myslím to naprosto vážně. Funguje to dokonale. Teda skoro, většinou. Pár háčků tu samozřejmě je, jako vždy, ale pokud si osvojíme techniku pozorování, tak můžeme poměrně lehce dosáhnout změny jakéhokoliv návyku, zlozvyku nebo dokonce i názorového paradigmatu. Když i kvantoví …
Nevěříte? Zkuste dát na jednu jedinou, jakoukoliv otázku úplnou, stoprocentně správnou odpověď, ve které je vše jasné a ve které není ani zrnko pochybnosti. Třeba na takové nevinné otázky jako: Proč slunce svítí? Proč je voda mokrá? Co je to oheň? Proč je obloha modrá? Nebo na otázky, které se týkají naší existence vůbec: Jak …
Na své dětství, kdy jsme téměř každý víkend a celé prázdniny trávili na chatě, daleko od civilizace, mám nádherné vzpomínky. Místo elektřiny jsme měli jen petrolejky a svíčky, mamka vařila na kamnech nebo na plynu z propanbutanové láhve. Vodu jsme si museli ručně napumpovat ze studny. Nakupovat jsme chodili lesem, kolem přehrady a rybníka do malé …
Osada vrahů a esesák se skleněným okem Pokračovat ve čtení »
Aula je plná nováčků, studentů prvního ročníku vyhlášené technické univerzity. První úvodní přednáška a uvítací řeč. Studenti jsou zvědaví a napjatí očekáváním. Měli bychom se dozvědět, co nás v nejbližší době čeká. Do auly rázným krokem vstupuje přísně vyhlížející, zachmuřený profesor. Přednáškový sál se jako švihnutím kouzelného proutku okamžitě ztiší. Profesor si nás měří přísným pohledem. …
Tak, a je to venku. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si něco takového budu jednou přát a navíc, že se za to nebudu ani stydět. To, že zdánlivě slabé ženy tak trochu klamou tělem, ale ve skutečnosti jsou přitom silnější než muži, již víte. Dlouho jsem si myslel, že můj případ to tedy …
Asi jako téměř každý jsem v dětství dostal pár včelích a vosích žihadel. Dokonce jsem schytal i jedno žihadlo od sršně přímo do ucha, které mi pak několik dní svítilo, jak červené světlo semaforu. Tato zkušenost k mojí náklonnosti k bodavému hmyzu příliš nepřispěla. To, že si jednou pořídím včelstva, by mě ani ve snu nenapadlo. Ale …
Včelaření pro začátečníky: Jak mi uletěly včely Pokračovat ve čtení »
Minule jsem skočil v tom nejnapínavějším. Tak tady je slíbené pokračování. Trochu jsme zapomněli na to, že i naše předchozí porody také vždycky vypadaly na dlouho. Možná se divíte, že říkám „naše“ porody. Ano, prožívám je totiž skoro stejně jako moje žena a dokonce i v průběhu „našeho“ těhotenství vždy solidárně výrazně přibývám na váze. Často …
Péče o děti s lehkostí VI. – Jak děti přicházejí na svět II. Pokračovat ve čtení »
Pomalu, ale jistě, začínáme být svědky i přímými účastníky zvláštního fenoménu. Muži v dnešním světě postupně ztrácejí svoji mužnou sílu. Slabost „silných“ mužů je tak čím dál tím více vyvažována silou „slabých“ žen. Nic jiného ženám totiž nezbývá. Tradiční představa muže, jako zástupce silného pohlaví se stává minulostí. Těžkou manuální práci v moderní společnosti postupně nahradily stroje, …
Hlavním symbolem toho, že bydlíme v divočině venkova, pro mě bylo nastěhování kun do naší střechy. Hlavně poté, co si následně založily rodinku. Ve střeše dělaly takový rámus, že to vypadalo, že tam pořádají snad nějaké závody a neustále se u toho ještě hašteří a dohadují. Já však usínal s vděčností, blaženým úsměvem a pocitem, že máme …
Kuny aneb V divočině venkova II. – Savci, šelmy a dravci Pokračovat ve čtení »
