Když bylo našemu nejstaršímu synovi kolem 15 let, tak měl období, kdy byl stále na počítači a hrál nějaké hry. Nebo alespoň tak jsme to jako rodiče vnímali.
Na zavolání často reagoval se značným zpožděním, nebo také vůbec, s odůvodněním, že prý musel dokončit nějaké virtuální on-line obchody, jak to nazýval, které nebylo možno přerušit. Omezovali jsme mu čas na počítači, hrozili odpojením od internetu, nutili ho do jiných aktivit, říkali mu, ať žije ve skutečném světě.
Jednoho dne jsem si řekl, že se pokusím pochopit, co ho na tom on-line světě tak fascinuje.
Konečně jsem si tedy k němu sednul a požádal ho, ať mě zasvětí do toho, co vlastně na tom internetu dělá.
A byl jsem šokován.
Ovšem překvapivě velmi pozitivně, což by mě ani ve snu nenapadlo, že se může stát.
Zjistil jsem, že místo hraní her, se kterými začínal, nyní řídí několik virtuálních komunit v angličtině, účastní se telekonferencí s lidmi z celého světa, a jako zkušený obchodník sám, navíc v angličtině, radí ostatním a vytváří manuály, jak bezpečně obchodovat s virtuálním zbožím. Dokonce pomáhal lidem, a to velmi úspěšně, vymáhat peníze nebo zboží, o které je připravili internetoví podvodníci.
Byl jsem ohromen tím, co všechno se sám naučil.
Angličtina, se kterou měl na základní škole docela trápení, se stala jeho koníčkem a úplně sám si osvojil její plynnou znalost. Dokonce se i sám připravil na zkoušku CAE, kterou úspěšně složil a získal tak uznávaný certifikát, dokládající pokročilou znalost anglického jazyka.
Ve volném čase pak dokonce, jako průvodce, prováděl zahraniční návštěvníky na Karlštejně a přivydělával si doučováním angličtiny a němčiny.
Cit pro jazyk
Když jsme si spolu povídali, tak jsem ho občas, ne vždy zrovna citlivě, opravoval, když se mnou hovořil. Ano, byl to můj problém a moje téma ke zpracování a ne jeho, však jsem se mu také omluvil. Používal slova v jiném významu než je běžné, někdy zaměňoval pojmy a nevědomě vytvářel neexistující, byť zajímavé, logicky a smysluplně znějící, slovní novotvary.
Říkal jsem mu, ať si víc čte, že získá větší cit pro jazyk a bude slova používat ve správném významu. Místo toho, aby si více četl, přestože, když byl malý, tak klidně přečetl celou knihu během dne na jeden zátah, tak si spíše občas něco napsal na kousek papíru.
Pak se začaly dít věci, které nás zanechávaly v němém úžasu.
Na hodině češtiny, po ukončení několikatýdenního bloku, ve kterém detailně rozebírali legendu o Parsifalovi, psali studenti test. V jeho závěru měli provést zhodnocení epochy a to, co jim přinesla. Syn celou zpětnou vazbu, po obsáhlém testu, v posledních pár minutách vyučovací hodiny, nádherně zbásnil s úžasnými a velmi originálními básnickými obraty. Jen tak, sám od sebe.
Jindy se trochu nudil na hodině dějepisu, když právě probírali historii Egypta, a na čtyři strany napsal báseň o životě faraona v angličtině.
Haiku
Dalším příkladem jeho neotřelého citu pro jazyk, který jsem původně považoval za jeho slabší stránku, byly i básně ve stylu haiku, které psal.
Napsat haiku, nejkratší a nejznámější formu japonské poezie s poměrně přísnými omezeními, není jen tak. Jedná se o zvukomalebná trojverší s počty slabik 5–7–5, spojující dva obrazy nebo dvě myšlenky, s překvapivou, někdy až mystickou, pointou.
Haiku začal psát nejdříve v angličtině, jako by mu to šlo úplně samo.
Jednou jsem se ho zeptal, jestli by zvládl napsat haiku i v češtině. Během chvíle napsal několik českých haiku, jak z pera zenového mistra. Tady jsou některá z nich:
Stín noci padá
na celičké městečko,
čas světel nastal.
Vánek přestal vát,
byla to jen zpráva dne,
ticho před bouří.
Když začne pršet,
černí lovci přijdou hned,
oběti zvlhnou.
Naučil nás, že to, co může být na první pohled vnímáno jako náš nedostatek, může být zárodek něčeho úžasného a výjimečného, co obohatí nás, naše nejbližší i okolní svět.
To, co jsem zpočátku vnímal jako synovy nedostatky ve vyjadřování, bylo projevem jeho ojedinělého kreativního ducha, kterého jsem tehdy nebyl schopen rozpoznat.
Náš syn je mnohem uvědomělejší a vyzrálejší než jsme byli my v jeho věku. Má překvapivé vhledy do mnoha oblastí, uvědomuje si kouzlo přítomného okamžiku. Nespokojí se s obyčejným, povrchním vysvětlením. Vždy si potřebuje pro sebe najít tu správnou odpověď a řešení. Ukazuje nám, jak si jít za svým přesvědčením a nevzdávat se.
Jeho cestou je cesta seberozvoje, která ho obohacuje ve všech směrech a přináší mu spoustu radosti. Dokáže poradit i ostatním na jejich vlastní cestě. Svojí vizí inspiruje své okolí ke změně. I v tom je nám příkladem a zdrojem inspirace.
Každé dítě je něčím jedinečné
a je na nás, abychom tuto jedinečnost rozpoznali a umožnili jí, aby se projevila a rozvinula. Často se to projeví jako něco, co vybočuje z takzvané normy, je to něčím zvláštní, divné, odlišné nebo výjimečné.
Až tedy budete mít příště pocit, že vaše dítě dělá něco neobvyklého nebo „divného“, co neodpovídá zažitým standardům a tomu, jak se věci mají „správně“ dělat, tak mu dejte prostor k tomu, aby mohlo projevit rebela v sobě a věci mohlo uchopovat i jinak, než je běžné.
Kdoví, možná se právě stáváte svědky zrození nového, originálního umělce, jedinečného génia, osvíceného mystika, bořitele mýtů, vynálezce nebo světoznámého, inovativního podnikatele, a nebo „jenom“ …. další šťastné bytosti.
Žijeme ve zvláštní době – v době dětí, jejichž inteligence, kreativita a intuitivní schopnosti nás v mnohém přesahují.
Pokud jim budeme naslouchat s otevřeným srdcem a s otevřenou myslí, tak nám mohou svoji moudrost a vědění předat a v mnohém nás inspirovat.
