Všichni to známe.
Jsou dny, kdy na co šáhnete, to se po …kazí.
Můžete se programovat pozitivně sebevíc, ale když právě rezonujete s vlnou „všechno, na co šáhnu, se po.… “, tak celý vesmír vám tom bude nezištně pomáhat. Sotva vstanete z postele, tak už víte, že dnešek prostě bude stát za houby (v tom lepším případě).
Samozřejmě, že jste zaspali, právě vám došla zubní pasta i toaletní papír, navíc je ucpaný záchod. Při zavazování boty se vám utrhne tkanička a náhradní nemáte, při zapínání kalhot vám uletí knoflík. Tak, tak to dnes stíháte. Rychle nasedáte do auta, otočíte klíčkem a ….nic, ani neškytne, protože jste včera nechali zapnutá světla a autobaterie je úplně vybitá. Když se chcete alespoň dálkově připojit do práce, tak právě v tu chvíli dojde k výpadku elektřiny. Co teď? Díkybohu, že na mobilu svítí ještě jeden buřtík u nabití baterie, vzdychnete úlevou. Výborně! Zkusíte pozitivní myšlení a říkáte si, že se tomu všemu přeci jen tak nepodáte. Zavoláte stálému klientovi a ten vám vzápětí zruší plánovanou objednávku, se kterou jste již napevno počítali.
Prostě den blbec.
Dám vám dobrou radu.
V takové dny raději zůstaňte doma a nedělejte, neřešte, ani neplánujte, vůbec nic, co je spojeno s pozitivními vibracemi a očekáváným kladným výsledkem. Zato pro všechno, co je spojeno s destrukcí, ničením a negací, máte ideální konstelaci. Tak toho koukejte využít, nalaďte se a podejte frekvenci destruktivní vlny, na které právě jedete.
Takové dny jsou ideální pro vytrhání plevele z vašeho záhonu, vyházení starých a nepotřebných věcí, očistu prostor, úklid zahrady, pracovního stolu apod.
Pro jistotu si však raději v tyto dny předimenzujte ochranné pomůcky – brýle, rukavice, oděv, pevné boty. Mohlo by se zdát, že bourací práce, řezání nebo sekání dřeva apod. jsou také vhodnými, pozitivně destruktivními činnostmi. Potenciálně nebezpečné pracovní nástroje, jako například sekeru, však raději do rukou ani neberte (pozor, třeba i takovou tužkou si můžete ošklivě propíchnout ruku). Sekání by vám šlo sice lehce a od ruky, asi stejně jako když jste naštvaní, ale i v tomto případě vám stejně lehce sekera vyletí z ruky nebo promáchnete, a sekera se pak může zaseknout i někam jinam, než do dřeva.
Někdy ale to nejlepší, co můžete udělat, je nedělat vůbec nic.
To je mimochodem docela těžké. Těžké? Ba ne, dělám si z vás legraci, je to totiž nemožné. No schválně, zkuste chvíli nedělat vůbec nic, prostě to nejde. Pořád něco vědomě nebo nevědomě děláme. Zkuste třeba na nic nemyslet, nic neposlouchat nebo nebýt vzhůru a zároveň nespat. Vždycky budete přinejmenším dýchat (a když ani to ne, tak dech zadržovat, co je také druh soustředěného, vědomého konání). Dokonce ani meditace není nicnedělání, ale druh záměrně nezáměrné činnosti.
Nicnedělání je skutečný zenový kóan.
Včlenit do svého života skutečnou, ryzí, opravdovou zahálku, alespoň trochu blízkou nicnedělání, a tím nemyslím nějaké imitace typu koukání na televizi nebo podřimování, je jedna nejtěžších věcí a málokdo toto taoistické umění ovládá. Pro většinu z nás, začátečníky v zahálení, zpočátku plně postačí jen tak lelkovat, zevlovat, bloumat po zahradě, poflakovat se, polehávat, líně si číst něco odlehčeného (tento článek se povoluje) nebo třeba jenom na něco civět, zírat z okna, anebo alespoň (ne)dělat něco úplně neužitečného.
Pokud máte ve dni blbec pocit, že něco nemáte dělat, tak důsledně následujte vaší intuici a nedělejte to.
Rozum vás samozřejmě bude přemlouvat, že to je všechno hloupost a že se nemáte nechat ovlivnit nějakými hloupými pocity a pověrami, ale běda těm, kdo tomuto vábení rozumu podlehnou. Pak už jenom následuje výkřik, nějaké sprosté slovo a konstatování:
„Já to věděl, že dneska nemám nic dělat! Jsem to ale blbec!“
